Deutsch

Neurowissenschaftler unterscheiden grundlegend fünf Sinne des Menschen: Sehen, Hören, Fühlen, Schmecken und Riechen. Und jedes dieser Sinnesorgane ist mit dem Gehirn verbunden, wo die Reize sortiert und analysiert werden.

 

Vor einigen Wochen hat mich die Faszination Mensch wieder verzaubert: Ich kam mittags von der Uni nach Hause. Ich schloss die Haustür zum Wohnheim auf und als ich in die Eingangshalle trat, stieg mir der Geruch des alten Gemäuers in die Nase. Im selben Moment verknüpfte mein Gehirn den vertrauten Geruch mit „Prababka“. Prababka, meine Uroma aus der Slowakei, habe ich nicht oft gesehen, da ich in Deutschland aufgewachsen bin und nur in den Ferien in Tschechien/Slowakei zu Besuch war. Zudem starb sie, als ich 8 Jahre alt war. Seitdem war ich nicht mehr in ihrem Haus, weil meine Großeltern es nach ihrem Tod verkauft haben. Es ist unglaublich faszinierend, dass mein Gehirn den Geruch nach all den Jahren nicht vergessen hat und sofort eine Verbindung herstellte, ohne dass ich lange darüber nachgedacht hätte. Ich kann diesen Geruch auch nicht gewollt abrufen oder versuchen zu beschreiben.  Drei Sekunden später war meine Eingebung auch schon wieder verschwunden. Aber es hat mir die Idee zu diesem Beitrag gegeben. Denn irgendwie verbindet jeder Mensch auch einen Geruch mit Zuhause. Schnuppert mal an eurer Wäsche! Erinnert euch das vielleicht an Zuhause? Oder der Geruch von frisch gemähten Rasen? Oder ist es das Knarren der Treppe, was euch sagt „Jetzt bist du wieder Zuhause.“, oder das Bellen des Nachbarhundes? Oder ist es der vertraute Brotgeschmack, von dem Bäcker vor Ort oder die Kuchen von Mama?

Schreibt in den Kommentar, welcher Sinnesreiz euch an Zuhause erinnert!

 

 

Česky

Vědci rozlišují pět základních lidských smyslů: zrak, sluch, hmat, chuť a čich. Každý ze smyslových orgánů je spojen s mozkem, kde se informace třídí a analyzují.

 

Před několika týdny jsem se zase nechala fascinovat komplexností lidského vnímání: odpoledne jsem se vrátila domů z univerzity, odemkla dveře studentských kolejí a vstoupila do haly, kde mě do nosu udeřila vůně staré stavby. Ve stejném okamžiku si mozek spojil známou vůni s mojí „prababičkou“. S prababičkou, která pocházela ze Slovenska, jsem se příliš často nestýkala, protože jsem vyrůstala v Německu a do Čech a na Slovensko jezdila pouze na prázdniny. Navíc zemřela, když mi bylo 8 let. Od té doby jsem její dům nenavštívila, protože jej prarodiče po její smrti prodali. Je neuvěřitelné, že můj mozek tu vůni ani po tolika letech nezapomněl a ihned ji dokázal, aniž bych nad tím musela dlouze přemýšlet, spojit s aktuálním čichovým vjemem. I když bych chtěla, nemůžu tu vůni vyvolat ani popsat. O tři sekundy později moje vnuknutí zmizelo. Ale inspirovalo mě k tomuto příspěvku.

Každý z nás si totiž s domovem spojuje určitou vůni. Čmuchněte[1] si k vašemu prádlu. Připomíná vám to váš domov? Nebo je to vůně čerstvé posekané trávy či vrzání schodů, které vám říká, že jste doma, nebo štěkot sousedova psa? Nebo je to chuť chleba od místního pekaře či maminčina bábovka?

Napište do komentáře, jaký druh informací si s domovem spojujete vy!

 

[1] Tohle slovo je tak půvabné, že jej musím nechat na svém místě (pozn. editora autorského překladu do češtiny).